Pozice manažera rozhodčích zažije po dlouhých letech změnu

Dlouholetý manažer rozhodčích, sám aktivní uznávaný rozhodčí, jméno, které je pro mnohé úzce spjato s PKFL, Michal Košťál, skončil po vzájemné domluvě s Lukášem Zahradníčkem, předsedou PKFL, na pozici manažera rozhodčích.

Michal se bude dále se plně věnovat ryze fotbalové práci na hřišti, zároveň máme několik projektů, se kterými bude vedení svazu v budoucnu pomáhat. O změně již v minulosti několikrát uvažoval a jak sám říká, změna je život a pozice se mění. O Michala nepřicházíme a i nadále se s ním budete moci potkávat na hřišti, aktuálně v průběhu Zimního turnaje. 

Michalovi patří velký dík za všechnu odvedenou práci a nasazení, které činnostem pro PKFL věnoval. Jsme rádi, že se s námi v následujícím rozhovoru podělil o svůj příběh.
 

Jak začala tvoje fotbalová cesta?

Fotbal jsem začal hrát v osmi letech tady u nás na Chodově. Úplně jako špunta mě k němu tenkrát paradoxně přivedla máma, ne táta. Začínal jsem jako brankář, krásně na škváře, to bylo hrozný. Pak jsem se ale zranil a po vyléčení se už do brány nevrátil, ale přesunul se do útoku. Takto jsem se pak ve velkém fotbale pohyboval do nějakých 14 let, nepamatuju si přesně, jestli to byli starší žáci, nebo starší dorost. Pak začaly holky a diskotéky a na fotbal už nebyl čas. Nehrál jsem nějak hvězdně, že bych byl vyloženě dobrej fotbalista, takže kariéru jsem si tím určitě nezničil

S malým fotbalem jsem se poprvé setkal v 16. Hrál jsem tenkrát vesnickou ligu, nějakou první třídu za Zaječice. Jeden starší spoluhráč měl v Hanspaulce tým a chtěl, abych založil béčko, že jich je v áčku hodně. Tak jsem v 16 založil béčko z kluků, se kterýma jsem chodil do třídy, a hráli jsme různě na pláccích venku. V Hanspaulce jsem mimochodem od té doby založil asi 4 týmy. 
 

Kdy a jak ses dal dohromady s PKFL?

Když mi bylo 25, seznámil jsem se s Leonem Petrů. Spolu jsme založili béčko Borussie Dortšpunt, za kterou kluci v podstatě hrou furt. To bylo pořád ještě v Hanspaulce a od té doby znám třeba i Zahryho. V 27 jsem prodělal docela těžkou nemoc… Měl jsem rakovinu, nádor, ale tak nějak se mi podařilo z toho dostat.

Jen jsem potom nemohl už moc sportovat, protože tělo prostě nefungovalo jako dřív, a tam už se to začalo pomalu přeformovávat. Chtěl jsem zůstat u nějakého týmu, u fotbalu, protože mě to strašně bavilo. Bavilo mě dělat statistiky a takovýhle věci, tak už jsem vlastně jenom týmy vedl, no a pak to úplně na nějaké 3 roky skončilo. Až mi jednoho dne v roce 2014 volal Leon, že zakládá nový tým v nějaký pro nás tenkrát skoro neznámý lize, PKFL.

Do té doby jsem o PKFL skoro nic nevěděl jen snad, že existovala, ale vůbec jsem netušil, co je zač a nic víc.
 

Jak probíhal přerod z hráče na rozhodčího?

V PKFL jsem to ještě chvíli zkoušel dopředu, dokonce jsem dával i pár gólů. Ale pak už, to mi tenkrát bylo nějakých 35, to najednou prostě nešlo. Už jsem cítil, že na to prostě to tělo nemá, že funím po minutě. V zimě mě pak Leon vytáhl na nějaký 2 versus 2, kde jsem se seznámil s bývalým předsedou svazu, Petrem Sejkotem. No a jelikož jsem byl od té rakoviny invalidní důchodce, tak jsem byl doma, a měl spoustu času. Petr říkal, že toho má hodně, a že bych mu mohl pomáhat. Takhle to v podstatě začalo a já vstoupil do vedení PKFL. Byl jsem i tajemník, k manažerovi rozhodčích jsem se propracoval postupně.

S Petrem jsme to dělali ve dvou od roku 2015. Já jsem dělal kontrolu zápisů, přípravu rozpisů, všelijaké překlady, prostě jsem tam dělal víceméně všechno, co bylo potřeba. Petr měl na starosti především finance a samozřejmě samotné vedení svazu. Díky tomu, že měl rodinu, které se chtěl věnovat, jsem měl možnost dostat se ke spoustě činností, které mě strašně bavily. Celkově ta starost o týmy a od r. 2018 manažer rozhodčích. 

Zní to, jako by tě opravdu bavila i ta část práce mimo hřiště?

Bavilo mě to strašně moc, najednou jsem si přišel strašně užitečný. Dva nebo tři roky jsem se trápil, co dál se životem po vážné nemoci. Člověk nemůže pořádně dělat nic, sice je „zdravý“, ale nemůže jít plnohodnotně do práce. 

Dopoledne jsem si dělal administraci pro PKFL a odpoledne jsem chodil pískat Hanspaulku. A takhle jsem to měl každý den v sezóně. V tomhle režimu jsem prakticky fungoval donedávna.  Fotbal mi vlastně v životě zůstal přes všechny překážky, přizpůsobil se tomu, co mi tělo dovolí. Strašně mě to naplňovalo, měl jsem pocit, že ta práce za mnou je vidět, například Síň slávy.

Na jaký okamžik nejraději vzpomínáš?

Nemám úplně konkrétní okamžik, ale celkově šance dostat se do vedení PKFL a pracovat pro ostatní, pomáhat jim, to byl pro mě největší zážitek. Strašně moc mě to naplňovalo a bavilo. Tady bych chtěl poděkovat Leonovi, který mě ke všemu dovedl, a Petrovi, který mi dal šanci.

Je naopak něco, co bys nejraději vytěsnil?

V souvislosti s PKFL žádnou negativní vzpomínku nemám. Na co bych ale nejraději zapomněl, je covidová éra. My jsme ze dne na den nevěděli, co bude a jak dlouho to bude trvat. Měli jsme odpovědnost za týmy, které poslaly peníze za startovné, připravené rozpisy, týmy měly zajištěné hřiště a ze dne na den nám to všechno stopli na neurčito.

Mám pocit, že v covidu jsme všichni tak nějak ztratili jistotu, vláda najednou něco zakázala, což tady třicet let nebylo. Člověk mohl být jen doma, chodit do práce a maximálně se psem…. Můj život a práce byl sport a druhý rok doma mezi čtyřmi zdmi už byl psychicky hodně náročný. Tam se to u mě lámalo, už jsem se do toho nikdy nevrátil jako dříve, psychiku to poznamenalo, byl jsem unavený.

Máš nějaký zápas, který bys rád pískal?

 Měl jsem tu čest pískat i první ligu Hanspaulky a nějaké ambiciózní cíle už ve svém věku nemám. Jednou bych si rád vyzkoušel pískat jeden zápas Superligy, to je pro mě z těch dosažitelných met asi nejvíc. A vystačil bych si třeba i s pomezním Mistrovství republiky a světa jsou už třeba úplně mimo jakékoliv mé sny.  

Co bys popřál svému nástupci v pozici manažera rozhodčích?

 Přál bych mu, aby za ním šli kluci tak, jako šli za mnou. Aby dále fungovala výborná spolupráce, kdy jsem kluky o něco poprosil, a oni to udělali. Aby si pomáhali, co nejvíc to jde. Věřím, že to bude probíhat v pohodě, že je to vlastně jen výměna kus za kus. Kluci jsou rozumný, posty se mění…

Kdo vyhraje MS v Kataru a proč?

Měl jsem favorita Německo, ale ti už jsou doma, a z těch co tam zbyli to, podle mě, vyhraje Brazílie. Hrajou hezký fotbal. Přál bych to vlastně i Chorvatům, bylo by to takové pěkné řecké překvapení jako tenkrát na EURU